Ligovou sezónu má za sebou i kategorie dorostenců, která v probíhajícím ročníku působila v 2.lize dorostenců. Konkrétně na pomezí prvního a druhého výkonnostního koše, což nabídlo našemu týmu hrát stabilně s nejlepšími celky v regionu. Celkově se umístili naši dorostenci na pátém místě, kdy jim o pouhou jednu příčku unikl záverečný turnaj Final Four. Individuálně se například dařilo Patriku Neterderovi, který ovládl tabulku střelců (47 branek) a celé kanadské bodování (67 bodů). Rovněž byl úspěšný Jirka Šafránek, který zaznamenal 36 bodů (21+15). A jak hodnotí své působení u družstva trenér Adam Obertan si můžete přečíst níže.
K týmu jsem se připojil na srpnovém soustředění, kde jsme si vytyčily hlavní body, na kterých bude třeba zapracovat v průběhu sezóny. Jednalo se zejména o hru jednotlivců s míčkem, tedy jeho kontrola se zvednutou hlavou, v postavení směřujícím do hřiště a v pohybu. Postupně se tyto návyky podařilo do kluků více či méně dostat a zaměřili jsme se tedy na týmovou hru s míčkem-tedy rozehrávku. Doufám, že i v této fázi jsme se oproti začátku sezóny posunuli, i když to byl sem tam pořádný boj. Ke konci ročníku jsme se snažili věnovat také obranné hře jak individuální, tak kolektivní a právě tady vnímám asi největší rezervy, což naznačují i statistiky. S přechodem do vyšších kategorií bude třeba defenzivní činnosti zvládnout v mnohem větší kvalitě.
Sezónu jsme odstartovali na turnaji v Olomouci, na kterém jsme se teprve tak nějak poznávali. Na první pohled mě zaujala individuální kvalita a dobré řešení zejména breakových situací, stejně jako bojovnost a nasazení. Na druhou stranu byly vidět velké rezervy právě v týmové hře (rozehrávka pod tlakem), problém představovalo také mentální nastavení v případě, kdy se nedařilo. Právě tato činnost jednotlivců byla věc, která se v průběhu roku s hráči, kteří měli být lídři celého týmu řešila, a myslím si, že u mnohých se podařilo zlepšit vnímání podobných situací.
Ligový ročník jsme začali ve druhém koši, kde jsme si připsali dvě výhry a dvě prohry, i přesto se nám podařilo shodou okolností postoupit do koše prvního. V něm jsme odehráli poměrně dobré zápasy, ovšem dvě těsné prohry se silnými soupeři společně s jednou vyšší porážkou a vysokou výhrou nás posunuly opět do koše nižšího. V tomto duchu se odehrávala celá sezóna, kdy se nám nepodařilo v prvním koši udržet, nicméně z druhého jsme vždy postoupili zase nazpět. Paradoxně posledním turnajem jsme si zajistili v prvním koši třetí místo, které by znamenalo setrvání v této kategorii.
Napříč celou sezónou nás trápila nevyrovnanost naší hry, a to zejména když porovnám první a druhé zápasy daného turnaje. Slabší soupeře jsme však až na výjimky dokázali pravidelně porážet, ovšem s týmy z první trojky jsme z jedenácti zápasů uhráli pouze jediný bod. S béčkem Buldoků se nám dařilo hrávat vyrovnané zápasy, ovšem vždy tomu k výhře něco málo chybělo, SSK Očov nás kromě jednoho vyrovnaného zápasu, ve kterém jsme předvedli výborný výkon, třikrát zaslouženě a suverénně přehrál. Samotnou kapitolou byly zápasy s Gepardy, jejichž styl nám prostě absolutně nesedí. Výše zmíněné zapříčinilo to, že nám účast na turnaji Final Four utekla o jednu příčku a v tabulce jsme tak obsadili pátou pozici. Alespoň lehkou náplastí může být poslední zápas s Aligators (účastníkem Final Four), kde kluci předvedli dost možná nejlepší výkon v sezóně a zaslouženě zvítězili.
Než se zde zmíním o dobrých věcech, které se během sezóny odehrály, je třeba nejdřív uvést také ty negativní. Velkým problémem se v průběhu roku ukázala obranná hra, a to zejména v činnosti 1 na 1, ze které jsme dostávali obrovské množství branek. Příčinu vnímám mimo jiné v nedostatečném nasazení v tréninku, kdy se na podobné situace kluci nedokázali soustředit a z toho pramenily obrovské chyby a velké množství inkasovaných branek. Na této stránce bude třeba i s ohledem na posun do starších kategorií výrazně zapracovat. Proti silnějším soupeřům jsme zejména zpočátku inkasovali také ze špatné rozehrávky pod tlakem, to se nám však postupem času povedlo vylepšit.
Co se týče pozitiv v uplynulé sezóně, musím říci, že již od samého začátku jsem byl velmi spokojen s naší produktivitou a hrou ve finální třetině hřiště. Tomu odpovídá také průměr přes šest vstřelených branek na zápas, což znamenalo třetí největší počet vstřelených branek z týmů v prvním a druhém koši. K proměňování šancí nám dopomohly také výrazné individuální výkony, kdy hráči měli takovou kvalitu, aby si uměli v podobných prostorech poradit. V zápasech se silnějšími soupeři jsme však často naráželi na to, že individuality ne vždy stačí, a zároveň jsme si nedokázali tolik pomoci týmovou hrou, což vnímám jako největší rozdíl mezi přechodem ze starších žáků do dorostenců, kdy se hráči fyzicky vyrovnávají a je třeba soupeře přehrávat více kombinačně. Zejména ze začátku jsem vnímal, že někteří se tomuto nebyli schopni přizpůsobit, časem však poznali, že to co stačilo loni v mladší kategorii, už tady stačit skutečně nemusí. Celkově si myslím, že velký posun proběhl ve výše zmíněné individuální hře jednotlivců na míčku, kdy u některých kluků došlo k výraznému zlepšení oproti začátku sezóny. Za pozitivní zmínku stojí také atmosféra v situacích, kdy se tolik nedaří, která se dle mého také posunula správným směrem.
Nyní nás ještě čeká pár turnajů, jak s odcházejícími ročníky 2006, kterým přeju, ať se jim mezi juniory daří, tak také se k nám již naplno připojí ročníky 2008 na květnový turnaj v Praze, kde si vyzkoušíme, jak by to mohlo příští rok vypadat. Celkově si myslím, že je určitě na čem stavět, bude však třeba pracovat o to tvrději.
